32. období Imperiálního věku - 10

Hodiny ubíhaly, slunce plulo po obloze a pálilo do jejich zad. Efínie, Bartoloměj a Corridan stáli před branami stoliního tábora. Snad stráži u dveří došla trpělivost pozorovat nerozhodné cizince a vyrazila jim vstříc s otázkou, co tady pohledávají. Bartoloměj zjistil, že vůdcem stolinů je šaman, který však medituje a nesmí být rušen. Dlouhý a neplodný rozhovor, zda-li nás za šamanem pustí či nikoliv, přerušil praskot dřeva, kdy se křídla brány stoliního tábora prudce otevřely a uprostřed se tyčil rozzuřený Aron el-An - šaman stolinů. Vyrazil ze sebe nesrozumitelný skřek, stráž se chopila zbraní a udeřila na nepřipraveného Bartoloměje. Situace se očividně nevyvinula dobře a Corridan to stálo spoustu sil, aby přesvědčila Arona, že je potřeba si promluvit a že si můžou být navzájem nápomocní. Aron vydal další nesrozumitelný rozkaz a družina byla odvlečena za brány tábora, kde byla nucena odhodit všechny zbraně, Efínie a Bartoloměj byli odvedeli bokem a uvázáni na kůl. Stále ještě rozzuřený Aron zatím kopal a skákal po zbraních ležících na zemi, nejdražším a nejcennějším majetku družiny, a rukama nohama sdělil elfce, že dokud nepřinese jeho uříznutý jazyk, je život jejích přátel v sázce. Na záda družiníků dopady první rány pleteného biče.

A tak se okamžitě vydala na cestu, opustila brány tábora, nad kterým se vznášely bolestné výkřiků družiníků, a spěchala hornatou krajinou uprosit či vykoupit Aronův jazyk od krále. Byla provedena palácovou gardou celým trpasličím palácem až do audienčního sálu, kde seděla narychlo svolaná veškerá trpasličí aristokracie s králem v čele. Král však dal jasně najevo, že jeho slovo platí a nelze jej za žádnou cenu změnit. Tu se objevil Adam, doprovázen dvěma střážnými, hlásící se ke Corridan. Ta před králem slíbila, že se jedná o dalšího z přátel a přebírá veškerou zodpovědnost za jeho činy, oba pak byli z audience propuštěni a odvedeni na povrch do trpasličího města.

Tam ji Adam přes veškeré nářky, že družiníci trpí a mohou přijít o život, že každá hodina může být rozhodující, zatáhl do místní hospody. K jejich stolu si přisedl hospodský a kouzelník Kerin, synovec Strýce Vanderského. Pak začal výslech, kdy Adam tlačil na druidku, aby mu před jeho kumpány prozradila, kde je druhé dračí srdce. Ta však řekla, že ví o jednom jediném srdci, které se dle jejích informací nachází v trůnním sále trpasličího krále. Hospodský s Kerinem tedy vyrazili do paláce a Adam vyrazil na voze s druidkou jako rukojmím získat druhé srdce. Na voze proběhla neurčitá diskuze, při které se Corridan ulevilo, Adam tedy nezradil její důvěru, pouze zamazával stopy a snažil se chránit sám sebe. Nenápadně jí vložil do dlaní váček s jazykem Arona a pokračovali v cestě ke stolinímu táboru.

Po příjezdu do tábora si Aron vzal zpět svůj jazyk, strčil jej do úst a během okamžiku začal zase správně vyslovovat nadávky. Ukázalo se, že Adam s Aronem jsou staří přátelé a tábor nelze nalézt a odposlouchávat ve sférách. Družiníci byli propuštěni, jejich rány jim Corridan ošetřila a započal rozhovor o dračích ostatcích. Družina vysvětlila, že mají úkol zachránit veškeré ostatky duhového draka, aby jej mohli oživit. Aron měl bohužel ten samý úkol od samotného edorského krále a za žádnou cenu se dračích kostí, kůže či masa nevzdá. Nezbylo tedy, než tuto skutečnost přijmout a družina se domluvila, že král je nadřazen Eldranu Diamskému, správci města Edorasu, který jim úkol donést ostatky draka zadal. Doposud však měli pouze jedno dračí srdce, ale bylo jim známo, že při rituálu je potřeba velká mocná oběť, a tak se vypravili znovu do lesa mnichů. Jako první vyrazili za mnichem Jervelem, kterému pár nocí předtím tajně ukradli srdce zpod mohyly.

Mnich byl v plném proudu příprav a vaření lektvarů, když se jako přátelé družiníci objevili. S politováním přiznali, že předchozí zboží, které mu doručili, bylo kazové, a je třeba uvařit všechny lekvary znovu z nového soudku. Pomohli tedy mnichovi zbavit se všech účinných lektvarů z krve samotného Strýce Vanderského, které by mu zaručily vládu nad mnichy-lykantropy, ve kterých by se lykantropie během rituálu probudila. Těsně před západem slunce se s Jervelem rozloučili a vyrazili ke kostelu, v němž již brzy rituál proběhne. Zrovna když obhlíželi kostel, objevil se před nim Adam. Choval se však krajně podezřele a vyptával se na otázky, které by již dávno měl znát. Když mu zaražená družina odmítla odpovědět, zmizel jim před očima. Po chvilce se dohodli, že není na co čekat, a vplížili se potichu a tajně dovnitř kostela. Uprostřed místnosti zády ke dveřím tiše meditoval mnich s amuletem vlčí hlavy, a tak se rozhodli zkusit mu ukrást dračí mozek za zády. Při odchodu je však překvapil blesk, který mnich seslal na Corridan. Její zrcadlo blesk odrazilo a mnich se skácel k zemi, přesně doprostřed rituálního pentagramu, který byl v tom chrámu pátého boha nakreslen na zemi.

Družina ještě stála u dveří překvapena tak náhlým a silným útokem mnicha, když jeho tělo zmizelo a místo něj se zjevil temný přízrak s obrovským srpem v ruce a tenkými pařáty na ruce druhé. Brána kostela se uzavřela a nebylo kam utéct. Bartoloměj se postavil s edorským štítem v ruce připraven na střet s bestií, ta se však ukryla mimo dosah zbraní v temnotě střechy, skákala z trámu na trám a kouzly zraňovala družiníky. Pak uvrhla Corridan do energetické bariéry a pomalu ji bezmocnou zvedala k sobě do tmy. Až Efínie přišla se spásným nápadem, jak elfku vysvobodit z věžení, zlomila svitek proti kouzlům a díky jejímu umu se bariéra přerušila. Druidka se zřítila z výšky deseti sáhů a s praskotem kostí a dřeva dopadla přímo na dřevěnou lavici. Šotčice doběhla k bezvládné postavě a snažila se v ní znovu probudit život. Přízrak kvůli kouzelné bariéře již nemohl kouzlit, seskočil tedy na zem a se srpem v ruce se na ně rozběhl. Jeho první útok vykryl Bartoloměj, který se postavil mezi dívky a monstrum, a čelil jeho vzteklým úderům. Efínii se podařilo přítelkyni oživit, ukázalo se však, že si o lavici přerazila páteř. Nezbylo než znovu využít magie křišťálové vody.

Bartoloměj dívky zdatně chránil a mocné útoky odrážel edorským štítem, náhle však přišel úder tak mocný, že válečníkovi zapraskaly kosti a zlomená ruka již nebyla schopna držet štít. Následující úder jej odmrštil ke dveřím kostela, kde se válečník snažil dát znovu dohromady. Proti přízraku se však již rozběhla Corridan, znovu v plné síle. Bojovali spolu, srp temnoty proti holi života a smrti, zatímco Efínie vrhala po stvoření flakónky se svěcenou vodou. Druidka však udělala další chybu, přízrak pronikl její obranou a své pařáty zarazil hluboko do jejího těla. Vyzvedl ji do vzduchu a Corridan cítila chlad a temnotu, která se začala šířit jejím tělem. Černým srpem řezal jemnou linku po celé délce její tváře a pomalu vysával její duši. Jeho soustředění bylo tak velké, že si nevšimnul Bartoloměje, který překonal bolest zraněné ruky a s rozběhem proklál přízrak edorským kopím. Místnost protkal hrozivý jekot a na zem dopadl amulet s vlčí hlavou a srp, po přízraku ani stopy.

Zmožení a zranění družiníci posbírali své věci a hlavně dračí mozek, pavoučím lektvarem a mlhovinou se dostali přes světlík ven z kostela, na jehož bránu již bušili místní barbaři a mniši dobývaje se dovnitř.