32. období Imperiálního věku - 11

Pobití a zranění družiníci okamžitě zapluli do lesa, který barbarskou vesnici ohraničoval. K jejich překvapení tam narazili na své přátele, Bergen polehával v mechu a kapradí a Jogli s Vařečkou měli rozehranou další partii karet. Zatímco Bartoloměj vyprávěl a popisoval události uplynulého dne, Efínie vytáhla sledovací kouli a zaměřila své myšlenky na Kerina, kterého koule zobrazila při hádce s Karlem na cestě do Vlčího města. Mozek určený k provedení rituálu byl mnichům ukraden a bylo nasnadě, že poslední šancí rituál skutečně provést je užití druhého srdce, doteď pečlivě uloženého v trpasličím trůnním sále.

Corridan mezitím ukázala Joglimu, jak využít zdroj magenergie. Zasedl tedy s myšlenkou, že si nabije zásobní krystal, když v tom se světy prolnuly a on stál u paty vysoké kamenné věže. V zápětí se dveře otevřely a před Joglim stál mnich, který požadoval vysvětlení, proč tady jen tak lelkuje, proč se nepřipravuje a ke kterému oddílu vlastně patří. Nakonec Jogliho raději odvedl nahoru do pracovny a šel si to zjistit sám. Mezitím mu kouzelník prohrabal celou knihovnu a na stole narazil na knihu, která popisovala rituál, který měl za úplňku ve vlčím lese proběhnout. Zrovna v nejlepším, když se snažil zprovoznit časoprostorovou runu, která se nacházela uprostřed místnosti pod stromem zdobeným duhovým drakem, se dveře otevřely a Jogli se vrátil zpět do svého světa.

Mezitím družina vymyslela, jak znovu zabránit rituálu a získat druhé dračí srdce, které bude pravděpodobně odvezeno na voze z trpasličího paláce do vlčího kostela, tentokrát s posíleným doprovodem.  Vzhledem k tomu, že nepřátelé již určitě ví, že družina má ve svých rukou jak srdce, tak mozek, bylo nejdůležitější se za žádnou cenu nerozdělovat a držet spolu. Proto Corridan a Jogli vyrazili za Aronem el-Anem, aby jim poskytl bojovou podporu, Efínie s Bergenem šli obhlédnout nejlepší místo, kde by mohli vůz s převáženým srdcem nalákat do pasti a Vařečka šel sám do Vlčího města nechat se tajně naverbovat na Kerinův vůz.

Po jistých peripetiích Aron přislíbil podporu svou i svých deseti mužů, past byla nastražena v průrvě a najatý Vařečka dorazil na voze společně se čtyřmi najatými barbary do trpasličího předměstí. Zatímco barbaři nakládali vůz hromadami zkaženého a nakládaného masa, na kterém by si smlsnul nejeden kroll, zaskočil si Vařečka do hospody. Zde náhodou potkal Adama, který mu náhodou ukázal vůz, stojící osamělý, zapřažený a nenaložený hned vedle hostince. Vařečka jej seshora poznačil blátem, aby byl rozpoznatelný, a tak tak si stihnul vypůjčit od svého přítele koně, když Kerin nakázal ochrance, aby s vozem vyjela, že se tu ještě chvíli zdrží a vůz dožene. Jeli nějakou tu hodinu, když pach kazícího se masa přilákal hnědého draka. V okamžiku smrtelné hrůzy to Vařečkovi došlo - jsou pouze návnada, teprve až Kerin na poznačeném voze poveze dračí srdce. Kopl koně do slabin a uháněl dolů do průrvy, kde překvapené družině a naštvanému Aronovi odkryl Kerinův plán. Mezi řečí stihnul ještě poloorka urazit, což mělo za následek smrt půjčeného koně a málem i smrt kudůkovu.

Díky stopovací kouli zjistili, kam má Kerin namířeno, a pod vedením Bergena tam dorazili o něco dříve, aby se mohli připravit na střet. Stolini s Aronem v čele pokáceli stromy a vytvořili z nich hradbu, když lesem proběhli barbaři, kteří původně měli jít vstříc Kerinovi a pomoci mu se srdcem. Úderná jednotka stolinů se však do nich pustila s takovou vervou, že jim nezbylo nic než se alespoň pokusit o záchranu svých životů. To už však u kraje lesa zastavil vůz s kouzelníkem na kozlíku.

Okamžik Kerinova zaváhání přerušil svist vypuštěného balistického šípu, který jej srazil dolů z vozu. V tomtéž okamžiku se nad krytou částí vozu objevilo bzučící bílé světlo a zahalilo okolí vozu průsvitným závojem. Jogli s Corridan na sebe kývli a rozběhli se k vozu, když mezi nimi s praskáním a kouřem něco proletělo. To Vařečka zaklekl a vypálil raketu s dokonalou přesností - ta prosvištěla okolo družiníků a dopadla na zadní kolo vozu. Nastálý výbuch srazil běžící druidku i kouzelníka k zemi, a když se prach usadil, vůz ležel o pár sáhů dál převrácený na boku. Po zraněném Kerinovi však nebylo ani stopy, jen Karlova ohořelá kostra dostala úder holí a jeho podstata se přesunula do amuletu s rudou, nyní již svítící perlou. Tento amulet uschovali do měchu na vodu, který pro jistotu naplnili svěcenou vodou, a dračí srdce, jehož hliněná schránka pukla, ukryli do dalšího vaku naplněného alkoholem.

Bitva tedy byla u konce, Efínie s Bergenem posbírali své šípy a dýky, kterými pálili do překvapených barbarů, stolini s Aronem se zdobili ostatky pobitých nepřátel a pak se všichni vydali zpět do tábora, aby načerpali nové síly a po dvou nocích beze spánku si konečně pořádně odpočinuli.