32. období Imperiálního věku - 12

Na tábor padla tma, stolini u ohně oslavovali výhru nad nepřáteli a Aron se chlubil svými schopnostmi. Družina večeřela stranou a těšila se na pořádný odpočinek, když Bartoloměj prohodil, že kdyby byla duše Tara Cesmínského osvobozena a byl mu navrácen vlčí amulet, mohl by v lese být nastolen mír a už nikdy by se nemuseli obávat návratu lykantropie. Přes veškeré logické námitky přátel nakonec vyrazil s Efínií do temné noci, promlžili se kolem stráže hlídající tajný vstup a vstoupili do zahrad. Byli již blízko mohyly, když zahlédli za rohem hlídku, připravující si dříví na oheň. Efínie se jich snažila zbavit, natvrdlostí trpaslíků byla však tak zaskočena, že je přesvědčila o první myšlence, která jí přišla na mysl - zahradami pochoduje Aron el-An a má v plánu zabít vše, co potká.

Poté, co trpaslíci s křikem zmizeli za zatáčkou, přečetla Efínie chodcovo jméno a Bartoloměj předal zjevivšímu se duchovi vlčí amulet s přáním o navrácení míru mezi vlčí mnichy. Tar však reagoval jinak, než předpokládali, a zalekli se skutku, který provedli. Náhle však Bartoloměj vytáhl vlčí spár, který již hodnou dobu nosil v kapse, a škrábl Tara na předloktí. Ten byl  uzavřen do větrné bariéry neschopen útoku. Družiníci se však nevzdali, šikovně vyzvídali a zjistili, že Tarova duše je ovlivněna lykantropií a nespočine, dokud nebudou ze světa zprovozeny duše tyranů, kteří jej umučili k smrti. Vydali se tedy na Ostrov vězení, bez hraničáře však ztratili orientaci a zabloudili.

Bylo něco před půlnocí, když byli družiníci v táboře hrubě probuzeni Aronem. Jejich přátelé se již měli vrátit, něco se jim muselo stát. Corridan se smutně podívala na svůj kavalec, další noc beze spánku, bez odpočinku, bez magenergie. Mělo to být snadné, pouze načerpat energii a ráno se vydat s dračími ostatky ke králi. Vyprosili si tedy u Arona propustku do palácových zahrad, odkoupili od stolinů dvě zbroje palácových strážných a vydali se jako již tolikrát k tajnému vstupu. A jako vždy doufali, že je to tentokrát naposledy. Stráž je díky přestrojení a propustce vpustila dovnitř bez problémů a i oni dorazili do palácových zahrad. U mohyly však narazili na palácovou stráž, jak šťouchá do Tara chyceného ve větrné bariéře a hledá stopy vetřelců. Rozhodli se vyhnout se jakékoli konfrontaci a stráže obejít, štěstí jim však nepřálo. Znenadání byli obstoupeni pěti strážnými a v převleku vyslýcháni, co tu pohledávají.

Efínie s Bartolomějem se zastavili, uvědomili si, že se v tomto hvozdu ztratili. Přemýšleli, kterým směrem se vydat, když zpoza stromu vystoupil Kerin - ruce zvednuté, neozbrojen, ve tváři poněkud nervozní výraz. Družiníci okamžitě tasili zbraně, Kerin však začal mluvit. Vysvětlil svým bývalým přátelům, jak je zneužíván svým strýcem, nastrkován jako figurka do politiky a že nikdy nebylo jeho záměrem ublížit jim ani Corridan. Jeho úkolem zde bylo pouze provést obchod, který byl druidkou ohrožen, a jeho víra zůstává pevná, nikdy by nesouhlasil s útokem na duhového draka. Bartoloměj s Efínií byli na vážkách, Kerin jim nesčetněkrát překazil plány, ale kdysi to byl ceněný družiník, přítel, na kterého se dalo spolehnout. Diskuzi přerušil šramot mezi stromy, válečník se šotčicí se ukryli a ze stínů vystoupil trpaslík palácové stráže s tvrzením, že u mohyly narazili na dva podivné trpaslíky, a žádostí, jestli by se na to Kerin mohl podívat, zda-li o tom něco neví.

Corridan se snažila přesvedčit strážného, že jsou nováčky u palácové stráže a hledají zde vetřelce, ale situace se nevyvíjela dobře. Strážnému docházela trpělivost a napětí a agresivita výslechu stoupala, když se z lesa vynořil Kerin s doprovodem. Druidka s ním navázala telepatické spojení, kouzelník zachoval tvář, šikovnou výmluvou se zbavil zbylých stráží a zavedl ji i Jogliho ke zbytku družiny. Tam se teprve zbavili svých převleků, a než mohl Kerin cokoli říct, udeřila jej vzteklá Corridan do tváře svou holí. Kerin se snažil ospravedlnit ze svých hříchů, stejně jako to udělal před svými bývalými přáteli. Druidka však omluvu nepřijala a prohlásila, že pro teď se nemusí útoku z její strany obávat, neboť by zbytečně ohrozila své přátele, ale může si být jist, že smrti její rukou neujde.

Efínie nově příchozím popsala jedinou možnost, jak navrátit duši Tara do sfér, a Kerin chtěl prokázat dobrou vůli a družině pro tentokrát pomoci. Vyrazili tedy k Ostrovu vězení. Cestou uplatili masem tvora, který obýval sousední bažiny. Corridan jménem cesmínského lidu vyžádala u duchů, jejichž hrobky byly uloženy v podzemí, jejich pomoc v boji proti sedmi duším, které se podílely na Tarově mučení. K probuzení všech druidů však byla potřeba cesmínská krev, a tak nezbylo než se vypravit nahoru k oltáři a obětovat to nejcennější, co elfka má. Šest druidů bylo vyvoláno, šest tyranů zabito. Pahorek se otřásl a z podzemí se ozvalo zadunění, to poslední tyran se vydal k boji.

Družina seběhla dolů po schodech a pohotový Kerin jediným mocným kouzlem srazil k zemi kostry, které z podzemí doprovázely svou paní. Spektra, dotčena tímto útokem, jen zasyčela a vydala se k družiníkům. Cestu ji však zastoupil Bartoloměj. Znovu připravený s edorským štítem a kopím hrdinně snášel rány, avšak cítil, jak jej s každým zraněním opouští životní energie. Boj díky bohům trval jen chvíli, než s posledním bleskem spektra zmizela a Tarova duše byla konečně osvobozena.

Došlo na lámání chleba, bylo potřeba splatit staré účty. Kerin, živý, se odebral na jih do Města tisíce vodopádů, zatímco družina přislíbila použít záložní zdroj magenergie, který našla v tomto podzemí, aby jej skryla ve sférách před jeho strýcem.