33. období Imperiálního věku - 13

Ptáci již zpívali svou píseň a slunce stálo nad obzorem, když Bergen tyčící se v koňském sedle spatřil palisády podhorské osady Dunn. Zblízka vypadala osada snad ještě menší a jako díra po vyraženém zubu zářila do dálky část ohořelé palisády, kolem které se zbrklou rychlostí pracovali nervózní dělníci. Když projížděli společně s Bartolomějem a Vařečkou kolem, práce na opravách se zastavily a dělníci, převážně muži vyššího věku, zírali na těžce vyzbrojené dobrodruhy a alchymistu projíždějícího s nákladním vozem. Projeli dřevěnou bránou, a přestože už zažili mnohé, pohled na liduprázdné tiché náměstí je malinko zarazil. Zkušenost jim zavelela vyrazit do hostince, kde jejich příchod vyvolal větší než obvyklé pozdvižení. Usadili se a během objednávky pokojů a krmě se jim podařilo rozvázat místnímu hospodskému jazyk.

Ukázalo se, že osada je terčem útoku horských trpaslíků, kteří žádají vydání místního tesaře a jeho učedníka. "Ještě donedávna jsme spolu normálně obchodovali, pane. Normálně tu vozili věci jako kladiva, sekery a tohlencto, no a my jim zase dávali výměnou jídlo, že. Třeba obilí tam nahoře roste hrozně špatně. No, ale pak nastala bitka mezi nima a tesařem a mladej učeň pána bránil, no, a teď je tady todleto peklo, že. Byl chvilku klid, ale včera večír tu přišli zas. Všichni v hospodě a v postelích a najednou syčení a výbuchy a všude samej trpaslík. Měli jsme velký štěstí, že tady zrovna nocovala skupina cestovatelů, a s jejich pomocí se nám je podařilo zatlačit. Ale řvali, že dnes v noci přijdou zas. No průser, pane." poškrábal se hospodský na lysé hlavě, uklonil se a zamířil zpět za bar.

Hlavním cílem jejich návštěvy však bylo zařídit zde překladiště obilí, aby mohli obchodovat s Dlouhým luhem. Po jídle vyrazili rozhlédnout se po vesnici a za pár zlaťáků vypátrali, že důvodem sváru je zlatá mince, kterou nabídl trpaslíkům tesař za nakoupené železo. Mince, která byla před dávnými léty uložena do hrobu s tělem Asgara, uctívaného a váženého trpasličího předka. K nemilému překvapení trpaslíků se tato Asgarova mince objevila ve špinavých rukou místního tesaře, a to vyústilo ve svár. Tesař se však zapřísahal, že minci dostal od hostinského. Ten zase odvětil, že mladý trpaslík Bronn touto mincí platil za jídlo a nocleh svých kamarádů. Družiníci měli spoustu vodítek a historku o tom, že dva klany místních horských trpaslíků jsou dlouhou dobu ve sváru, slyšeli tolikrát, že se na záhadu Asgarovy mince raději vykašlali a pokračovali v hledání toho správného skladovacího prostoru pro obilí. Tesař jim za zlaťáček poradil, že vedle dřevníku by se mohla nacházet příhodná stodola, a vydali se jejím směrem.

"Buďte na pozoru, pane. Mám pocit, že nás někdo pozoruje." houkl z palisády strážný na skupinku vycházející z osady. Vařečka jdoucí poslední a šátraje ve svém vaku znatelně zpomalil. A zatímco se za ním se skřípáním zavírala brána, přejel ostřížím zrakem okolní obilná pole. "Pozoruje? Vždyť další útok má přijít až v noci, říkal hostinský. Kdo by tu teď asi strašil kolem zavřené osady." prohodil Bartoloměj a vyrazil s Bergenem v zádech k nedalekému dřevníku. Tu koutkem oka zaregistroval pohyb. Vařečka se s překvapivou silou protlačil bránou zpět do osady, zatímco kolem válečníka a hraničáře jako houby po dešti vyskákali trpaslíci.

"Prej nás někdo pozoruje, blbec!" procedil hraničář skrz zuby a zlostným pohledem zabloudil na stráž na bráně. Zkusil to s těžce vyzbrojenými trpaslíky po dobrém, avšak je všeobecně známo, že trpaslíci jsou národ ryze tvrdohlavý, a na pokyn svého kapitána jako jeden muž zaútočili. Tarsil zajiskřil v odpoledním slunci a při prvním máchnutí se ozval sotva slyšitelný šepot. Bartoloměj se postavil k příteli zády a jal se odrážet dotěrné útoky trpaslíků kopím. Vzduchem proletěla šipka a pozorný bojovník by zahlédl alchymistu na střeše nejbližší budovy, jak znovu nabíjí kuši. Zbytek místní domobrany stál na palisádách a ostřeloval nepřítele do zad.

Oba dobrodruzi svým výcvikem i válečnickým umem překonávali trpaslíky, přesto jim však množství nepřátel znemožňovalo účinnou obranu a jejich těla a zbroje byly brzy pokryty mnoha drobnými šrámy. S nadějí v očích pohlíželi na bránu, ta však zůstávala pevně zavřena, a naději v jejich očích vystřídal vztek. Bojovou vřavu proťal rázný rozkaz v trpasličtině a půl tuctu bojovníků se odpojil od válečné vřavy. Zavěsili sekery za opasky a strhávajíce pečeti ze zápalných lahví, které se jim doposud klimbaly u boku, se rozběhli k začouzené části vypravené palisády. Ozvalo se kovové cvaknutí a trpaslík běžící v čele padl k zemi s šipkou hluboko zabodnutou v hrudi.

Bartoloměj odrazil další z útoků a s úšklebkem zarazil kopí do odkrytého trpaslíkova boku, když se ozval výbuch a ráno opravená palisáda znovu padla. Ucítil na rameni Bergenovu ruku, v hrudi nepříjemný tlak, jak jím projela magie, a náhle stáli oba za branou. Z náměstí přibíhala domobrana a snažila se zatlačit nepřítele vnikajícího přes zničenou hradbu. Přátelé na sebe kývli a rozběhli se každý svým směrem. Válečník, kryt ze střechy Vařečkou a jeho přesnou muškou, se vydal vstříc valící se hordě. Trpaslíci však nebyli lehkými protivníky, jen se štěstím se válečník vyhnul dalšímu útoku a po zádech mu přeběhl mráz, když po chvíli zaslechl hlasitý praskot dřeva. To brána se podvolila tlaku malých těžkooděnců a ti se teď hrnuli vylomenými vraty v ústrety roztřesené domobraně vedené hraničářem.

Jeden po druhém padali obránci vesnice a značná část domů již byla v plamenech dílem vhodně mířených zápalných lahví. Nad střechami se valil hustý dým a do okolní krajiny se rozhléhal zvuk boje a křik. Hraničář zkopl nohou mrtvého trpaslíka z meče a rukávem si otřel zpocené čelo. Kde spočinul svým zrakem, viděl jen spoušť, oheň a krev. Bartoloměj byl přesilou tlačen ke zdi, Vařečka kličkoval na střechách domů, aby unikl rozzuřeným pronásledovatelům, a většina domobrany ležela raněna nebo mrtva u Bergenových nohou. Zvedl meč do krytu, aby se vyhnul úderu přibíhajícího útočníka, když trpaslíkovým krkem jako máslem projel šíp a on se zhroutil mrtev k zemi. Lučištník stojící u brány vypálil další salvu šípů do zad nejbližších trpaslíků a branou proběhl barbar s krollem a kladivem a mečem si prosekávali krvavou cestu vpřed. Prolomenou palisádou vstoupila plavovlasá elfka a svou potetovanou dlaň natáhla k jednomu z trpaslíků. Ten odhodil sekeru a s nervy drásajícím řevem stárnul před očima tak rychle, že na zem dopadla vyschlou kůží potažená kostra. Směrem od náměstí se ozval lomoz a proti trpaslíkům vyrazili vyzbrojeni vidlemi a sekerami obyvatelé vesnice. Netrvalo dlouho a vyprahlá zem hladově polykala horkou trpasličí krev.

Zatímco Bartoloměj pomáhal místním zbudovat provizorní lazaret, pobíhali Bergen s Vařečkou po bojišti a pomáhali raněným. Elfská kouzelnice s kamennou tváří procházela mezi padlými trpaslíky a kontrolovala každého z nich. Tu náhle večerní tmou zazněl jiskřivý hlas: "Tahle je naživu!"