33. období Imperiálního věku - 16

Při tlumeném světle lucerny probírali plán krok za krokem. Bartoloměj s Adhlayem si prohlíželi od hraničářů vypůjčené luky, zatímco Bergen s Corridan odkládali bokem věci, které usoudili, že v nadcházejícím boji nebudou potřebovat. Dali dohromady předměty, které jakýmkoli způsobem doplňovaly magenergii, a nacpali si je do kapes. Společnými silami pak odtlačili poslední velký kámen, který je dělil od tajného vstupu do podzemního trpasličího chrámu, kde mělo být sídlo démona, a jeden po druhém se protáhli nově vzniklým otvorem dovnitř.

Lučištníci založili šípy, vypálili je přes celou délku síně a ty prosvištěly běžícím hraničářům nad hlavami. Běželi, co jim síly stačily, k dračímu vejci uloženému na podstavci uprostřed místnosti. To bylo ze dvou stran obklopeno a napájeno obrovskými pilíři. Uřícení doběhli k podstavci a Corridan jednou rukou držíc truhlu a Bergen zase hrušku Tarsillu spojili své dlaně a svorně je položili na vejce. To už se mezitím trpaslíci hlídající hlavní a jedinou vstupní bránu vzpamatovali a s křikem vyrazili vstříc narušitelům. Vzduchem znovu zašeptaly šípy a bezduchá těla hraničárů se po kontaktu s vejcem složila k zemi. Podsadití trpaslíci se překvapivě rychle blížili k padlým, když se od brány ozval dunivý hlas jejich velitele. To Efínie využila posledního lektvaru vyšší metamorfózy. Poté, co trpaslíci vyrazili k útoku, teleportovala se k bráně, zamkla její zámky a poté už změněna na velitele přikázala svým bojovníkům, aby zarazili útok a místo toho se přeskupili k obraně. Pouze jeden z trpaslíků však při pohledu na svého velitele zaváhal, druhý doběhl k podstavci a ze všech sil ťal do ležícího Bergenova těla.

Přimhouřil oči, aby přivykly jasnému dennímu světlu, a rozhlédl se. Stál uprostřed Edoru, bývalého královského města. V nastalém bezvětří se nepohnul ani jediný lísteček všudypřítomných stromů a zeleň prorůstala každým kusem kdysi výstavního náměstí a okolních chrámů a budov. Vnitřní pocit jej přinutil se otočit a spatřil přicházet temnou postavu v rouchu s vysokým límcem, která kráčela dlouhými kroky přímo k němu. Pomalu a přitom tak rychle.

Zhmotila se vedle Bergena. Bez rozhlížení poklekla a otevřela truhlu, kterou jí daroval ten zvláštní muž s modrou kůží, když jej potkali v podzemí hory. Truhlice skrývala dřevěnou misku a dvě uzavřené nádoby. Jedna byla naplněna červenou a druhá modrofialovou tekutinou. Naplnila misku z modré nádoby a teprve pak se rozhlédla, aby zjistila, že se oba nachází na palouku uprostřed hvozdu. Zářivá, zelená tráva je obklopovala pouhých pár sáhů, poté se měnila v suchou trávu a hlínu. Přinutila se zvednout zrak a nad usychajícím mrtvým hvozdem se roztahoval démon s černými blanitými křídly. Nad okolím řádila vichřice a ke Corridan přilétaly suché listy rozpadajících se stromů. Démon na ně pohlédl a Corridan se musela bránit mentálnímu útoku protivníka tak silného, až zalapala po dechu. Bergen, jehož směrem byl vyslán hned další démonův útok, padl na kolena vedle druidky a chytil se za rameno. Když ruku oddálil, spatřil krev valící se z rány způsobené sečnou zbraní.

Bartoloměj již více nečekal, vypálil ještě poslední šíp, přezbrojil a zanechal Adhlaye na střelecké pozici samotného. Zjevil se za zády trpaslíka, který sekal do Bergenova těla, a vší silou ťal do jeho zad. Napadený trpaslík ještě jednou zaútočil na padlé tělo a teprvé poté se otočil k válečníkovi, aby s ním bojoval. Kamenným otvorem prolezli čtyři elfové, proběhli kolem mířícího Adhlaye a se vší odvahou zaútočili na druhého z trpaslíků, aby odlákali pozornost od těl barbara a elfky. Efínie se stále ještě jako trpasličí velitel teleportovala do jeho zad a ze zálohy jej bodla do beder. Jeden z elfů schytal ránu obouruční sekyrou přes hrudník a padl mrtev k zemi. Nad nyní již třemi bezvládnými těly se prolíná trpasličí ryk s elfskými nadávkami. Další z elfích bojovníků padá k zemi, zatímco jeho hlava se válí opodál. Od hlavní brány lze zaslechnout stále se stupňující povyk a dupot těžkých okovaných bot.

Následující mentální útok je jen ujistil v tom, že sami nepřítele neporazí. Obrátili k sobě tváře, nyní již obě zakrvácené, jak se jim následkem démonova útoku spustila krev z nosu, a jejich pohledy se spojily. Na prchavý okamžik se svět zastavil, zornice jejích očí zezlátly a nyní již spojenými silami zaútočili na nepřítele. Elfka rychle vložila diamant do Amuletu temnoty visícím na jejím krku a pocítila přiliv magenergie proudící z kamene. Právě včas, neboť následující útok všechnu její magenergii znovu vysál. Nyní bylo na Bergenovi, aby naplnil dřevěnou misku modrofialovou tekutinou z nádoby. Takto se střídali ve střebávání magických útoků. Během mentálního souboje si doplňovali magenergii z prstenů, různých předmětů i flakónků. Bojovali společně na kolenou silou mysli a ten boj trval věčnost a ještě déle. Kolem truhly se válely vybité magické předměty společně s prázdnými flakónky od lektvarů magenergie. Corridan se natáhla a třesoucí se rukou naplnila poslední misku modrofialovou tekutinou. Láhev byla nyní průzračná, vyčerpaná a nebylo již možno z ní brát. Z obou nádob tedy zbyla ta rudá.

Válečník právě dorazil jednoho z trpaslíků a ničeho nedbaje běží k bráně, která se otřásá pod nárazy beranidla. Jediný přeživší trpaslík pouhým máchnutím sekery zbavil života poslední dva elfy a rozběhl se k Efínii, když tu jeho krkem proletí šíp, a on se dusící se vlastní krví zbortil k zemi. Efínie stále ještě v podobě trpaslíka doběhla k bráně, vypila lektvar obří síly a zapřela se vedle Bartoloměje. Zpoza brány se ozývají tlumené trpasličí výkřiky a dřevo pod nárazem beranidla úpí. "Jen je tu pusťte, ty trpasličí sráče, podíváme se jim na fous!" rozléhá se chrámovou síní. Adhlay přibíhá s Corridaniným lukem na dostřel a vzrušením z boje se jen třese. Družiníci dělají, co je v jejich silách, avšak pod dalším nárazem panty pravého křídla zase o něco povolily. "Efínie, běž!" procedil Bartoloměj mezi zuby a cítil, jak se mu svaly třesou vyčerpáním. Šotčice se teleportovala mezi mrtvá těla elfů a přátel a vytáhla z kapsy hnědý skleněný střep. Válečník zahodil u opasku mu visící výbušniny, vší silou se odrazil od brány a řítil se vstříc Efínii. Za zaduněním se křídla brány rozletí a do místnosti vchází Bron v kouzelnickém rouchu s vysokým límcem následován starostou, kolem nich se dopředu dere šest těžkooděnců. Od skleněného střepu Efínie se odrazí tolik potřebný paprsek světla, výbušniny zajiskří a trpasličím podzemím otřese výbuch. Záblesk ostrého světla je následován tlakovou vlnou. Strop nad vyvalenou branou se bortí a kusy obrovských kamenů pohřbily starostu i s Bronem a třemi bojovníky.

Zbytek trpaslíků je na okamžik otřesen a dva z nich mají silné popáleniny, to jim však nakonec v útoku nezabrání a Bartoloměj se s Efínií staví přesile. Přestože navenek vypadá jako trpaslík, křehká schránka šotka toho příliš nevydrží. Mizí a válečník zůstává sám proti třem rozzuřeným trpaslíkům. Statečně vzdoruje nepřátelům, zatímco jim Adhlay pálí šípy do zad a bůhví odkud přilétají do trpasličího chumlu dýky. Válečník se brání a protivníkům uštědří pár slušných zásahů, avšak únava si vybírá svou daň. Po zabití dalšího z nepřátel se nestačí postavit do obranné pozice, popálený trpaslík překoná chabou obranu a válečníkovo tělo se hroutí na zem vedle svých přátel. Jeden z nepřátel pronásleduje prchajícího lučištníka rozsáhlou chrámovou síní. Druhý, silně raněný a popálený, nevěda, kde se Efínie schovává, se rozhodne dorazit bezvládné tělo elfky.

Corridan přivře oči a připravuje se na další démonův útok, který však nepřichází. Místo něj vylézají ze země dva kamenní elementálové - gnómové, a útočí na její tělo. Hraničáři rozvážou mentální spojení, Bergen tasí Tarsill a v krátkém boji oba gnómy poráží. Elfka stále ještě klečí paralyzována útokem elementálů, brání se sama mentálnímu útoku démona a vidí, jak se na jejím těle objevují řezné rány od seker. Díky drakům však paralýza záhy skončí, hraničáři spolu znovu naváží spojení a vyšlou mentální útok.

"Tak už se vzbuďte, sakra, vzbuďte se!" nadává pod nosem Efínie, zamíří a vrhne mithrilovou dýku přímo do krku trpaslíka, který pronásleduje Adhlaye. Útok nepříteli přerušil míchu a padá k zemi. Společnými silami a přesně mířenými útoky z dálky dorazí posledního nepřítele, který sekal hlava nehlava do ležícího těla druidky. Následné ticho je přerušováno pouze vzrušeným oddechováním elfa Adhlaye, který má za sebou první opravdový boj. Efínie už se změnila na svou pravou šotčí podobu a utíká k bezvládnému Bartolomějovi, aby jej pomocí lektvaru oživila. Válečník se posadí a s očekáváním pohlédne k tělům Bergena a Corridan, která však stále ještě leží poblíž opalizujícího dračího vejce. Spolu s Efínií se snaží zastavit přátelům krvácení, která jejich těla utržila v boji, a s napětím čekají. Adhlay obchází padlá těla svých elfských přátel, u každého poklekne a šeptá tichou modlitbu. Čas plyne a družiníci netuší, zdali barbar s elfkou stále ještě bojují. Vyhrávají či už dávno prohráli a jejich duše byly pohlceny dračím vejcem? Minuty ubíhají a ticho rve uši, když hraničáři probudivše se k životu zhluboka zalapají po dechu.