33. období Imperiálního věku - 3

První ranní paprsky ozářily medvědí jeskyni sluncem. Efínie s Corridan seděly u dávno vyhaslého ohniště a tiše si šeptaly. Druidka se natáhla pro svou hůl a opatrně přešlapujíc spící druhy následovala Efínii ven z jeskyně. Vydaly se po stopách přeživšího medvíděte, jehož matka i bratr včerejšího dne padli. Snad druidka špatně přečetla stopy, snad za to může bludný kořen, ale po pár hodinách stanuly před kamennou budovou a následovaly stopy vedoucí dovnitř. Tam však nebylo po medvědovi ani stopy, místo toho byly napadeny zmijí, o kousek dál zase ozbrojenými kostlivci.

Chvilkový pocit bezpečí jim poskytnul čas na přemýšlení, kde se to vlastně nacházejí, když Corridan vešla do poslední neprůchozí místnosti a ze všech temných koutů se vyrojily desítky pavouků. Jejich matka se pomalu spustila Corridan za zády a znemožnila ji útěk. V té samé chvíli se v chodbě okolo Efínie zjevili duchové cesmínských vojáků společně s jejich velitelem. Přestože se snažila s nimi jednat mírumilovně, velitel se zdál být z neznámých důvodů rozezlen a Efínii nezbylo než bojovat. Díky své obratnosti a umu se dokázala většině útokům vyhnout a jeden duch za druhým mizeli, když však přišel zákrok samotného velitele a Efínie cítila, jak ji část její životní síly opustila. Spravedlivý vztek vedl její hbité ruce a nakonec i cesmínský velitel padl na kolena a prosil o svůj život. Vedle hněvu však milost nemá místo a tak byl i poslední duch zabit. Mezitím se i druidka vymotala z pavučin poté, co odvrátila touhu pavouků po její krvi a omluvila se za narušení jejich klidu.

Vida, že tu medvěd není, rozhodly se navrátit zpět k družině. Jejich kroky však zastavili další duchové a dívky je dobrovolně následovaly, aby zabránily dalšímu krveprolití. V nedaleké místnosti se skvěl kamenný oltář a po přiblížení se k němu se zjevil duch cesmínského mnicha, který dříve tyto prostory strážil. Sdělil jim, že se nachází v kostele Pátého boha, který byl jedním z pěti kostelů, ve kterých Cesmířané a Fonořané sváděli bitvu o převzetí moci nad tímto územím. Bohužel byl také tím kostelem, jehož obránci fonorské magii podlehli, mniši byli pobiti a kostel temným rituálem převrácen na temnou stranu Pátého boha. S těžko skrývaným smutkem rovněž prozradil, že se v horním patře nachází démon, který vězní duše jeho i dalších padlých mnichů vazebnými krystaly, a pokud by vstoupil do horního patra, byl by slepým sluhou démona. Proto zde setrvává již stovky let a čeká, až bude jeho duše vysvobozena. Dívky na sebe pohlédly a posléze mnichovi slíbily, že mu s démonem pomohou a jeho duši dopřejí vytouženého klidu. Druidka byla hnána touhou po moci, šotčice zase slibem mnicha, že po osvobození duší jí bude navrácena její životní síla.

Mnich jim ukázal skrytou místnost, ve které byly uloženy svitky, různé šatstvo a lektvary, které jim měly v jejich boji pomoci. Vyzbrojily se, provedly krvavý rituál na svou ochranu před jeho mocným kouzlem, a protože byla budova v minulosti obrácena vzhůru nohama, sklouzly po schodech dolů do vyššího patra. Stanuly pevně na kamenné podlaze v naprosté tmě, náhlý ševel větru proletěl kolem nich a místnost ozářily svíce, každá umístěna ve špici pentagramu nakresleného na zemi. Na stěnách se skvěly krvavé šmouhy zaschlé krve a v blízkém rohu se roztočilo lámací kolo, v jehož paprscích byly propleteny končetiny již věky mrtvého mnicha a započal jeho tlumený, zato však nepřestávající nářek.

Dívky se vydaly vstříc pentagramu se zbraněmi připravenými k útoku, ševel větru zesílil a v pentagramu se zhmotnil démon. Jeho tělo bylo stvořeno z bouřkového mraku, dlouhé prsty protažené do dlouhých drápů. Prázdné důlky se obrátily k rozbíhající se Corridan, zatímco Efíniny hbité prsty vypustily první dýky. Démon pozvedl ruce, s ďábelským skřekem se jeho tělo vytáhlo a tentokrát jako by bylo tvořenou samotnou tmou, tak silnou, že pohlcovala i okolní světlo. Okolo něj se zhmotilo pět stejných démonů a z napřažené dlaně vypustil ohnivé koule. Efínie mrštně uskočila, pozvedla ruku a vypustila salvu zelených blesků do nejbližšího démona, který s tichým lupnutím zmizel. Popálená Corridan doběhla k dalšímu, který po útoku rovněž zmizel, a pokračovala v útoku. Tu ve své mysli pocítila úder, nohy ji ztěžkly a během okamžiku ztratila cit v celém těle. Očima zabloudila na svou přítelkyni a s hrůzou viděla, že ani ona není schopna pohybu. Obě stály ochromené uvnitř pentagramu, Efínie s rukou ve vzduchu připravena vrhat mithrilovou dýku a druidka zastavena v běhu. Démon lusknutím prstů odvolal své kopie a dívkám se v hlavě rozezněl vlídný vemlouvavý hlas. "Kolik odvahy, tolik snů, kde odvaha - tam strach, kde sny - tam nikdy nekončící trýzeň. Tak jste dobojovaly, milé smrtelnice. Narušily jste můj klid a musíte za to zaplatit. Musím však uznat, že jste měly odvahu sem vkročit, ten srab dole se od své smrti neukázal. Ano, má drahá šotčice, čtu v tvé mysli, žes mne poznala. Jsem pánem temnoty, jiní mě nazývají Ďáblem."

Hrůza poznání proletěla Corridan hlavou - nikdy sem neměly vkročit, takto hloupě zahodit svůj život. "Tolik zkušeností, kde nezkušenost - tam past, kde smrt - tam nikdy nespočineš. Buďto zemřete zde, na tomto lidmi zapomenutém místě, nebo... spolu můžeme obchodovat." pravil Ďábel sametovým hlasem a obrátil se k Efínii. "Upíšete mi své duše a donesete mi Amulet temnoty, pro který jsem zde přišel. Donesete-li mi jej, duše vám budou navráceny. Nedonesete-li, po smrti vaše duše neodejde pokojně do sfér, ale bude trpět v mém područí do skonání světa. Abych vám usnadnil rozhodování - pokud odmítnete mou štědrou nabídku, zařídím, aby vaši přátelé věděli, kde jste skonaly. Zařídím, aby vás přišli pomstít a, stejně jako vy, neuspěli." Sametový hlas se změnil v bolestný řezavý sykot v jejich hlavách.

Uběhly snad věky, nakonec však byly dívky poraženy. Jejich těla zbavena ochromení, v ruce se jim objevil zlatý brk a vlastní krvi upsaly duše Ďáblu. S hanbou opustily kostel a vydaly se zpět ke družině. Cestou náhodou potkaly Isepa a Kalidora, dostaly od nich drobný dárek a slíbily, že je zde nikdy neviděly. Zraněné medvídě našla Corridan pár stop od medvědí jeskyně, ošetřila je a všichni tři se navrátili k družině. Dostaly výchovnou přednášku, že na ně celý den družina čekala a strachovala se o ně. Protože již bylo po setmění, po skromné večeři všichni ulehli ke spánku.