33. období Imperiálního věku - 8

Válečník, chodec, alchymista a druidka znovu vstoupili do podzemních chodeb Tarova panství. Ke spáse družiny stále postrádali tři drahé kameny - tyrkys, rubín a jaspis. Hledali zde již řadu dní a konec byl v nedohlednu. Bergen si vypůjčil Bartolomějovu fonorskou mapu a odvážně vykročil vpřed. Jeho orientační smysl je zavedl do dlouhé úzké chodby, která však záhy končila. Tvrdohlavý chodec se chopil mithrilového krumpáče a za svitu lucerny prorazil falešnou zeď, rozmlátil zamčené dveře a úspěšně dovedl družinu do místnosti, kde byl vzduch prosycen sílou magenergie. Police byly zaplněny malými vajíčky, která udržovala naživu různé magické tvory, a v rohu místnosti zářila ze studny čistá magenergie. Magicky nadaní družiníci se jí nasytili, když tu se Bergen obrátil na Baroloměje a Vařečku a začal melancholicky vzpomínat na dobrodružství a to dobré, co spolu už zažili. Mluvil dlouho a promlouval snad až do hloubky jejich duše, neboť oběma se na tváři objevil poklidný výraz. Zlomyslná jiskra, která v jejich oku dřímala od návštěvy podzemní knihovny, zmizela. S úsměvem se podívali na své družiníky a všichni se vrátili chodbou zpět, aby pokračovali v hledání.

Narazili na další zamčené okované dveře a zkusili je rozbít krumpáčem jako ty předchozí. Jeden celý olej v lucerně vyhořel, než se jim podařilo ve dveřích udělat díru. Bartoloměj se sehnul, aby nahlédl dovnitř, když ho obrovská, železem pokrytá pěst udeřila do obličeje. Ukázalo se, že za dveřmi je železná socha Ezr, podobizna kněžny Mayr. Měla pro válečníka slabost, a tak jej vpustila do prádelny, kterou na základě rozkazu kněžny strážila. Bartoloměj její vlídnost podpořil šperky, které jsou slabostí každé ženy, a zatímco si je socha zálibně prohlížela, prozkoumal celou místnost. Ani jeden z drahých kamenů však nenašel.

Bergen poznovu roztáhl fonorskou mapu, pomyslel na jaspis a vykročil chodbou zpět. Jeho kroky družinu zavedly znovu k místnosti, za jejímiž dveřmi bylo slyšet hluboké chrápání. Obratnými pohyby zámek zneškodnil, namazal panty, aby nevrzaly, a vstoupil do místnosti. Lucerna ozářila osm stop vysoký strop, dozadu do tmy táhnoucí se dva dlouhé hodovní stoly a na konci místnosti lesknoucí se dračí šupiny. Chodec přivřel oči, aby si je lépe prohlédl, když zpoza bližšího stolu vyhlédla hranatá rohatá hlava. Inteligentní žluté oči se zúžily a stvoření vyšlo chodci vstříc. Nalákal je do chodby ke družině a hodil mu na zem kus sušeného medvědího masa. Ukázalo se, že se jedná o samce temného černého draka. Sdělil družině, že na konci místnosti spí jeho družka s jaspisem pod tlapou a nevzbudí ji pouze jeho pach. Ochotně nabídl Bergenovi pár kapek své krve, ten se jí pomazal a vydal se potichu do hodovní síně, aby samici jaspis ukradl.

Družina zůstala se samcem, rozprávěla s ním a Bartoloměj začal hrabat ve vaku s úmyslem jej pořádně nakrmit jako poděkování za radu, kde se jaspis nachází. V tu chvíli samec propnul celé tělo, zaklonil hlavu a zařval tak, až si družiníci v úzké chodbě zakryli uši. Volání zastihlo Bergena v pokleku u samice, když šátral pod její tlapou. Jako štít veliké kočičí oči se otevřely, zaostřily na překvapeného chodce páchnoucího krví jejího druha, s překvapivou hbitostí se obrovské tělo zapřelo o přední tlapy a dračice zařvala vzteky. Bergen se vzpamatoval a skočil pod nejbližší stůl plaze se co nejrychleji k východu. Rozzuřené monstrum jediným pohybem odhodilo nábytek bokem a tlamou plnou ostrých zubů chňaplo po chodci, který se však stihnul doplazit pod druhý stůl. Následován samicí, která se hnala za kořistí, doběhl zpět do chodby. Tam už Bartoloměj bojoval s temným samcem a Corridan se drala přes drakovo tělo za Vařečkou, který se v pokleku snažil zapálit torpédo. Dunivé kroky samice se přiblížily a Bergen skočil do vedlejší chodby právě v okamžiku, kdy roztřesené alchymistovy prsty zapálily doutnák torpéda. Raketa vyletěla ke stropu a vybuchla. Družiníci uskakovali a hrabali se z místa dopadu kamenného stropu, vzduch protkl zlostný samcův výkřik.

Trvalo dlouho, než se prach usadil a družina zjistila, že nebezpečí sice pominulo, ale Bergen s nimi není. Chodec se poznovu spolehnul na svůj orientační smysl a vydal se spletitými chodbami zpět ke družině. Hned za první zatáčkou však znovu narazil na Mesároše, kterého se tentokrát nedalo zbavit, a tak dorazili k přátelům společně.

Poté, co setřásli většinu prachu ze svého šatu a opláchli obličeje vodou, opustili zavalenou chodbu. Po cestě minuli prádelnu a za neustálého ševelení nadšeného Mesároše otevřeli dveře do ubikací pokročilých učňů. Družina zírala na jako mužské stehno širokého chlupatého červa, když se jí s nadšením prodral Mesároš a s radostným výkřikem :"Mňam mňam mňam." vtrhl dovnitř. Duchapřítomný Vařečka zavřel dveře a pevně držel kliku, zatímco se na jeho tváři usídlil spokojený výraz. Všichni tak s napětím poslouchali za dveřmi probíhající jednostranný souboj, kdy údery červových blesků byly s velkou chutí pohlcovány. Najednou se však ozval mlaskavý výbuch a nastalo překvapené ticho. Vrazili do místnosti, která byla odshora dolů pokrytá tělesnými pozůstatky a tekutinami obou tvorů. Zatímco Corridan zvracela v rohu, Vařečka horečně sbíral magenergií nabité ostatky.

Dolili do lucerny nové dávky oleje a pustili se do prozkoumávání posledních malých místností, které lemovaly chodbu. Jednalo se o meditační cely a Vařečka pod meditační houní s jásotem našel vyřezávaný rubín. Chyběl už tedy jen jaspis, který byl chráněn temnými draky, a tyrkys. Družina se vrátila do místnosti se zdrojem magenergie a každý odpočíval po svém. Bartoloměj si mithrilovou jehlou zašíval ránu po dračích zubech, Corridan s holí na klíně a medvídětem za zády rozjímala na okraji zřídla, Vařečka nahlížel do své alchymistické kuchařky a Bergen seděl s hlavou v dlaních nevěda, kam se vypravit nyní. Znovu rozbalil fonorskou mapu a pomyslel na jaspis. Na čistém nepopsaném pergamenu se začaly objevovat čáry a na prchavý okamžik ukázaly druhou, tajnou chodbu vedoucí do hodovní síně. Neváhal, vytáhl mithrilový krumpáč a zanedlouho družiníky z odpočinku vyrušil chodcův jásot.

Chodba byla úzká a nedalo se v ní moc manévrovat. Nejblíže dvířkům do hodovní síně se postavil Bartoloměj, na záda se mu nalepili Bergen s Corridan a jako poslední ve světle lucerny stál Vařečka s torpédem v ruce. Hraničáři na sebe kývli a vyslali první údery nenávisti do spící samice. Úder za úderem neslyšně sjížděl do jejího těla, vzduch protkal zraněný řev draka a praskot dřeva, jak se potácela sálem ve snaze najít nepřítele. V ten okamžik se dvířka tajné chodby rozrazily a Bartoloměj s halapartnou vyrazil na samce, který nedaleko čenichal pach družiny. Dračice se otočila za světlem a připravovala se na válečníka skočit, když na její nitro zaútočil další úder nenávisti a srazil těžké tělo na zem. Následně Bergen zaklekl ve dveřích a vypustil jejím směrem balistický šíp, který dračici odmrštil na kamennou stěnu sálu. Vztek na narušitele jejího spánku ji dodal novou sílu, postavila se, zařvala vzteky a skropila blízké okolí svou vlastní krví. S rozběhem přiskočila k válečníkovi a chňapla po něm tlamou plnou krve. Válečník, připravený na její útok, se v pravý okamžik sehnul, a tak jej zasypala pouze sprška kamenů, jak se dračice zakousla do zdi.

Šíp, který ji škrábnul pod okem, ji přiměl otočit se a zaútočit na chodce stále klečícího ve dveřích. Zhluboka se nadechla, vzduch kolem ní se pročistil a vypustila spršku šedých krystalů do tajné chodby. Proti dračímu dechu však současně vyletěla salva zelených blesků a jiskřící torpédo, dračice zařvala a těžké tělo se zaduněním zřítilo k zemi. Samec vida, že jeho družka padla, začal couvat. Potrhaný, vlastní i dračí krví potřísněný válečník sebral poslední zbytky sil a působivým útokem rozsekl samci hlavu ve dví. V sále zavládlo ticho přerušované pouze těžkým oddechováním bojovníků, vzduch byl prosycen pachem dračí krve.

Jako první se probudil Bergen, vykročil k tělu dračice a vyřízl z něj ještě teplé srdce, plné dračí krve. Jako pravý barbar se do něj zakousnul a celé ho spořádal. Najednou se zapotácel, kolena se mu podlomila a ztratil zrak. Bartoloměj po chodcově vzoru spořádal srdce mladého samce, díky bohům se však nic nestalo. Mezitím Corridan dračím sklem vyřezala dračí šupiny a Vařečka odsekal samci rohy a výrůstky, které pro něj představovaly zdroje magenergie. Elfka prohledala místnost a v opěradle jednoho z křesel nalezla toužebně hledaný jaspis. Společně s válečníkem podepřela nevidoucího Bergena a navrátili se do místnosti se zdrojem magenergie, aby znovu nabyli sil.