33. období Imperiálního věku - 9
Družiníci se probudili nevěda, zda-li je ráno či ještě čirá noc. Bergen se usmál a z náprsní kapsy vytáhl tyrkys, který nalezl předešlého dne v meditační cele. S nadšením tedy sbalili své věci a opustili podzemí. Vyrazili zpět do Cesmínských doků, kde se setkali s Kalidorem a Isepem. Nasedli společně na vůz a po pár hodinách přijeli k úpatí Edorské hory. Do příletu orlů zbýval ještě nějaký čas, a tak družiníci zapluli mezi stánky na místním trhu. Bergen nakoupil nové šípy, Vařečka se prohrabával alchymistickými surovinami. Jogli se opíral o jeden ze stánků a pozoroval hemžení na trhu, když zaregistroval nepokoje u bylinkáře. Než však stihl zareagovat, byla už Corridan odváděna dvěma strážnými k věznici a šotčice obezřetně prchala z jejího tlumoku.
Nějaký čas ještě zbýval, a tak navštívili místního lazebníka, který omyl jejich rány a ulevil napjatým svalům. Zářiví a čistí nastoupili na plácek, kde již přešlapovali orli a Isep. Zapátral ostřížím zrakem po okolí a zachytil Kalidora, který zrovna dorazil ke vězení a jediným trhnutím vyrval pevné dubové dveře z kamenných stěn. Dveře beze slova odložil dvěma překvapeným strážným, chytil Corridan kolem ramen a zamířil zpět k orlům. Lučištník nešťastně zavrtěl hlavou, pokynul družině i Kalidorovi, aby vzlétli, a vyrazil k vězení mírnit napáchané škody.
Už z výšky zářil královský palác čistotou. Vycíděné podlahy se blyštily, každý sáh volného prostoru byl obsazen kamennou vázou s bílými květinami, na zdech visely obrovské vavřínové věnce. Z věží a bran vlály zlatem vyšívané královské standardy. Sluhové nervózně přebíhali ze sklepa do síně a nosili džbány a sudy s vínem, služky pendlovaly mezi kuchyní, sálem a pokoji pro hosty s náručí plnou ubrusů, přehozů a látek. Ve stínu hradby, schován před pálícím poledním sluncem, ležel duhový drak a pozoroval to roztomilé hemžení lidu. Družina se s ním pozdravila a sloužící jim na drakův pokyn donesli křesílka a polštáře k sezení. Vyměnili si pár zdvořilostí a přešli k otázce, která družinu pálila nejvíce. Duhový drak jim o Amuletu temnoty prozradil vše, co si pamatoval. Amulet bez kamenů je k ničemu, a zatímco každý ametyst, rubín, diamant, tyrkys a topaz samy o sobě přináší nositeli jistý bonus, jen a pouze jaspis je dokáže spojit a v amuletu aktivovat. Některé kameny však již prý byly poškozeny a mohou nositeli více uškodit než prospět.
Chodec se zeptal, zda-li ví, co číhá pod ruinami chrámu Pátého boha poblíž vesnice, a drak se na krátkou chvíli odmlčel. Pak skleslým hlasem přiznal, že tím směrem bylo vysláno již mnoho bojovníků, avšak žádný z nich se nevrátil. "Vím, že se s ním musíte utkat. Leží na vás prokletí, cítím horkost, která z vás sálá a přiživuje se na vašich duších. Abyste se mohli lépe připravit, musíte navštívit trpasličí svatyni nahoře nad mraky, která je zasvěcena severním bohům. Její stěny jsou pokryty runami, které vám prozradí, jak rituál vykonat. Výměnou za vaši oběť bohům můžete hodně získat, a jiní mohou ztratit to, o co nestáli. Jiný druh kletby, která leží na jejich bedrech." pravil klidně a jeho zrak spočinul na Efínii, která se zablýsknutím v očích chvíli vzdorovala, ale pod silou dračího pohledu nakonec odvrátila tvář.
Do korunovace zbývalo jen pár okamžiků, a tak se družiníci rozloučili s drakem a rozešli se po svých. Jogli následován Vařečkou a Efínií zaběhl za dvorním theurgem, aby mu předal nabitou fonorskou bombastickou záležitost. Magenergii ukrytou uvnitř theurg ochotně vydestiluje, avšak výměnou by rád, aby mu družina v podzemí nabila veliký thearit. Corridan se skočila do komnat převléci do cesmínské róby a u dveří do hodovní síně potkala Bergena hovořícího s rozčileným elfem, který rozhazoval rukama a nadával na nenažranou saň, která pustoší okolí a šikanuje smečku jeho vlků.
Všichni již seděli na svých místech, když hudebníci začali hrát. Jeden po druhém do hodovní síně vstoupili dračí polobohové, důstojným krokem a s nadřazeným pohledem, který je snad vlastní všem elfům, prošli síní až do předních řad. Jejich pleť byla zářivá a pohled ostrý, oděni v mnišském rouchu různých barev dračího pantheonu vyzařovali teplé mírné světlo a zůstali hrdě stát před královským trůnem. Jejich průvod uzavíral zlatý drak. Jakmile dokráčel ke svému místu, hudba se změnila a vešel samotný král. Vstoupil upravený s krátkým vlasem, ve vyleštěné edorské zbroji a štítem visícím na zádech, rukou pevně objímal hrušku meče, který visel ve zdobené pochvě po jeho boku. Dorazil až k trůnu, kde mu byla obřadně odebrána zbroj a zůstal před svými poddanými stát v prosté haleně. Pronesl řeč, ve které se zaslíbil uctívat a šířit dračí víru ve světě. Polobohové souhlasně kývli. Následně byl oblečen do černé kazajky s výšivkou zlatých draků a přes ramena mu byl přehozen rudý plášť lemovaný hermelínem. Na hlavu mu byla usazena koruna zdobena všemi drahokamy v barvách dračího pantheonu. Jeden za druhým před ním poklekli jeho vazalové - od těch nejméně důležitých až po zástupce Cesmínie a Assyrie. Jako poslední před něj předstoupila kněžna Eldebarie Diamská a byla jmenována protektorem Nové říše edorské. Stanula po králově boku a jejím prvním úkolem bylo předat nové tituly královským vazalům. Efínie šťouchla do Bartoloměje, když před kněžnu předstoupil Strýc Vanderský a odešel s titulem zemana a vilou v Eldebarii. Poté byl předvolán Bergen, jemuž byl udělen titul hrdina a rovněž dům v Eldebarii. Vařečkovi a Joglimu byla věnována odměna 500 zlatých za pomoc při získání ostatků duhového draka. Předvolána byla i Corridan. Znovu musela veřejně přiznat, že byla druidskou radou pověřena, aby do rukou rady přinesla dračí rohy a zuby, a lehkým pokynutím kněžny byla poslána zpět ke stolu.
Pak začala samotná hostina, sál hučel jako úl plný včel a kontakty se navazovaly ve velkém. Bergen s Efínií a Corridan si přisedli k Adamovi a požádali jej o pomoc při nadcházejícím boji s ďáblem. Adam souhlasil a chodec se šotčicí se ztratili v oslavujícím davu. Zloděj se natáhl pod křeslo, nalil do pohárů akátového vína a vybídl druidku k přípitku. Protestovala, že tento den může být jejím posledním a jestli zítra při boji s ďáblem padne, už nepovstane. "Pokud je tento den tvým posledním, pak bychom si jej měli vychutnat." zašeptal, zorničky v zelených očích se rozšířily a ona se v nich utopila. Vložil svou dlaň do její a tiše opustili oslavu.
O hodinu později zaklepal vyzbrojený Bergen na dubové dveře. Otevřel mu rozcuchaný a usmívající se Adam, drže si ručník okolo boků. Chodec už otevíral ústa, když se mezi nimi s hlavou skloněnou protáhla elfka. Ladnými pohyby si upravovala vlasy a rázným krokem mířila na nádvoří. Nastoupení družiníci počkali na Bergenův návrat a nasedli na orly. Ti se pomalu vznesli k nebesům, zakroužili nad stále oslavujícím palácem a zamířili k vysoké hoře, z jejíhož úpatí byl sestřelen duhový drak. Přistáli u jeskynního chrámu a vstříc jim vyšel porunovaný stařík, velmi podobný tomu, který strážil tajný vchod do trpasličího paláce. Pozdravili jej ve jménu severských bohů a vstoupili do svatyně. Pochodeň ozářila kamenné stěny bohatě pokryté runami. Efínie, Corridan i Bergen si vyhrnuli rukávy a za hlasitého předříkání textů obětovali svou krev. Obětovali svou krev za přesvědčení Efínie, obětovali svou krev za odolnost vůči ďáblovu mocnému kouzlu, obětovali svou krev a obětovali jí hodně.
Pomocí magie rány zaléčili, ale únava byla na každém znát. Cestou zpět vysadili Jogliho a Corridan u cesmínského podzemí, aby jím znovu prošli a nabili thearit, který chtěli při boji využít. Druidka procházela podzemím následována kouzelníkem, avšak kousek od studny magenergie zaslechli jiskřivý dívčí hlas. V hrůze z pavoučnatek se vydali urychleně zpět, když zaslechli tiché kroky z chodby před sebou. Byli obklíčeni. Vběhli do hodovní síně, kde předtím porazili draky a vpadli za doposud neprozkoumané dveře. Jogli vyčaroval kouzlo nevycítitelnosti a vydali se potichu neznámem. Ukázalo se, že dveře z hodovní síně vedou do kuchyně a chodba pak pokračuje lemována malými úložišti potravin. Prozkoumávali jeho prostory, když zaslechli zvuk otvíraných dveří. Corridan pomocí zrcátka nahlédla za roh a spatřila černou gorgonu, která se s lukem v ruce plazila jejich směrem. Schovali se pod stůl a gorgona pokračovala dál. Chtěli se vrátit přes kuchyni do hodovní síně a ven, avšak vrzání židle přicházející ze síně je varovalo. Bezradně se schovali do skříněk a zaslechli, jak se gorgona po návratu z průzkumu svěřuje, že je dva bohužel nenašla.