36. období Imperiálního věku - chronologie Jižních událostí 10
Antický chrám.
Chrám vystavěný v hoře na okrji jezera skýtá nejedno tajemství. Když družina vstoupí do chrámu, objeví se ve velké modlitební síni, která je zasvedcena bohu Poseidonovi. V přední části se nachází kamený stolec, před kterým stojí socha znázorňující medůzu s trojzubcem. Při bližším ohledání stolce zjištuje družina, že vrchní část (víko) je tvořeno jakousi magickou hladinou.
Družina vysílá své zástupce pod hladinu stolce, kde jak zjištuje se nachází obrovská zatopená jeskyně na jejimž dně se nachází starý pobořený chrám, jehož schodiště hlídají jakési sochy. Družina vstupuje do chrámu, kde vyprovokuje božskou moc přes obří perlu. Ta přenese vědomí Bergena mezi bohy a probudí medůzu, která se je vydá ulovit. Družina prchá zpět na hladinu a začíná urychleně hledat jiný východ z místnosti, než ten kterým se zde dostali. Atmosféra začíná hostnout, když z vody začíná vylézat medůza a jediný východ z místnosti vede zpět na schodiště k harpyím a gorgonám.
Družina objevuje na stěnách skryté runy, které při zatím neznámém gestu přemístí čast družiny za zed místnosti. Jednotlivci se objevují osamoceni ve tmavé chodbě, která vede někam do neznáma, zatímco ta méně šťastná část družiny bojuje o holé přežití a někde mezi bojem o život se snaží o aktivaci run. Nakonec se jim podaří medůsu udolat i za cenu zkamenění některých členů družiny. To je jedinečná možnost pro velitele roztroušené družiny Bergena vyzkoušet si svá pokročilá kouzla "odčaruj zkamenění".
Družina zkoumá runy a jejich funkci, aby mohla pokračovat dále v cestě, zatímco již přemístěný člen družiny Vilík podstupuje souboj s velkými místními obyateli brouky, kteří v nedaleké místmosti našli útočiště.
Členové družiny se přemísťují do chodby a postupují až na její konec, kde míjí její odbočku a vcházejí do rohové místnosti, ve které už na ně číhá Áreuv minotaurus. Ten brání Áreovu místnost velmi zuřivě a uštědřuje družině velmi těžké rány a využívá pro boj známé prostředí uzkých chodeb. Nakonec i on podlehá a družina nachází poklad, který tak upěnlivě bránil. Jedná se o část Áreovy zbroje "Přilbu", která propůjčuje nositeli sílu, avšak za cenu nečekaných objevení dalších Áreových minotaurů, kteří se v nejméně vhodných bojových situací pokusí přilbu získat zpět.
Následně družina prochází postupně patra dalších bohů (Athéna, Dionísos, Afrodité, Áres), kde bojují s nestvůrami různého typu, jako je tří hlavá hydra, řecké vojsko s falangou (hopliti), magičtí kněží, golosové, minotauři, Arachné, uvěznění dobrodruzi, atd. Družina během procházení pater zjišťuje, jak se Áres pokusil převzít moc mezi bohy, a že je v držení mocného symbolu bohů, pro kteý jsem družina přišla. A proto mu Zeus poručil svou moc rozdělit mezi ostaní bohy, aby zachoval rovnováhu. A tak se Áres musel vzdát své zbroje, ve které se skrývala část jeho moci. Áres se však nechtěl vzdát bez boje, a tak splnil příkaz svého otce Dia po svém. Časti zbroje sice odevzdal do pater chrámu ostatních bohů, ale danou místnost si přivlastnil a zabezpečil svými krvežiznívými strážci.
Když se družina probojuje až do horního patra Áreova, je obklíčena Áreovými válečníky, kteři se snaži zabezpečit převoz božského symbolu do bezpečí Hádova podsvětí. Družina však prorazí jejich šiky a zmaří tak pokus o jeho přenesení.
Při epickém boji, kdy skrz sousedící zeď skryté arény vyrazí titán a družina pod velkým tlakem zavolá na pomoc nedávno osvobozeného vězně Áreových stráží milence Afrodity jménem Mirthé. Ten se objevuje na místě a započne krutý boj, který družina nakonec z vydáním posledních sil vyhraje.
Následně družina zjišťuje, že aréna umístěna ve středu podzemí nemá strop a nachází se v kráteru do kterého proniká denní světlo z vrcholu hory. Vyšplhá tedy po úbočí kráteru na povrch zalitého vysokohorským sluncem.
Na vrcholku hory se náchází Diova zahrada, ve které lze nalést né jednu kouzelnou rostlinu (Ambrozie). Družina však nemá čas zjišťovat co se zde nachází. Objevují velký kámen, na kterém zahlédli sedět nějakého stařečka (Dia), který se při jejich příchodu rozplynul.
Když prozkoumávají tento kus skály, začíná se otřásat zem. Družina zrychluje své úsilí, ale kromě berušky na kameni nic zvlášního nenacházejí. Mezitím už přibíhá obrovský kyklop, strážce zahrad, aby si to zvetřelci vyřídil. Bergen naláká kyklopa na sebe, aby družině získal čas na další zkoumání a sprintuje pryč s kyklopem v zádech.
Po nekonečném čase zkoumání, kdy družina se snaží jakkoliv aktivovat onen kámen dle předchozí vize staříka, kámen všemožně ohmatávají, stojí na něm (jako solné sloupy) snaží se jej odvalit, stále se nedaří přijt na to jak jej aktivovat (sednout si).
Nakonec usedá Vilík na kámen, kde se myšlenkově rázem ocitá v Diově chrámě v přítomnosti bohů. Tam mu bohové sdělují, že mohou z chrámové hory všichni odejít, avšak bez symbolu. Když se Vilík probudí z vize s bohy, rozhodne se družina pokračovat v plánu a symbol přezevšechno odnést.
Při boji s kyklopem Bergen umírá a zbytek družiny kyklopa udolá. Po boji se přeživší hrdinové rozhodují, co s mrtvým Bergenem a Ekatěrina do něj nalévá poslední křišťálovou vodu, kterou schovávali pro oživení původního správce města Effes. Bergen se tedy znovu probouzí k životu.
Následně družina prchá ke starému schodišti ze zahrad po úbočí hory. Nachází puklinu v ledu a spouští se dovnitř. Puklinou prchají pryč z hory dolů podél tekoucí vody, a tak se prozatím skryjí před harpyjemi v okolí.
Po několika strastech (pádu do ledového jezírka, skoro utopení některých členů), alchymista Vařečka povolává do služeb elementály salamadry, aby vyhřáli a vysušili zbídačené členy družiny, a tak jim umožnili pokračovat dále v cestě.
Posledním krokem před opuštěním chrámové hory je nebezpečný přechod ledového mostu střeženého gorgonami. S tímto úkolem se vypořádává dvojice čaodějů Ekatěrina a Al-Hazred a usmrcují hejno gorgon kouzlem bílá střela.
Družina brzy dorazí zpět do údolí k jezeru, kde už na ně čeká převozník a člun.