36. období Imperiálního věku - chronologie Jižních událostí 9

Družina prochází okolí města a zkoumá vypálené statky a situaci na venkově. Zjišťuje, že část venkova nemá rádo městské zákony. Místní obyvatelstvo zde žije v občansko-náboženské válce, kde proti sobě stojí nově dosazený správce města a venkov. 

Správce vydal výnos, kdy zakazuje Řeckou (Antickou) víru a povoluje víru pátého boha ve městě, jejíž kněží zde proudí z nedaleké Cesmínie. To však rozporuje královský výnos, který povoluje místní Antické komunitě jejich náboženství jako dík za pomoc ve válce, kdy se království ještě utvářelo.

Po příchodu na statek, zjišťují, že přeživší Vanderští se ukryli mezi okolní obyvatelstvo. Ekatěrina nachází na venkovském statku spojku matku Vanderskou. Od té se dovídá, že Korin Vanderská zde zastávala důležitou funkci mezi statkáři, kdy dokázala s nimi vyjednat dodávky zásob pro Edorskou armádu, a to napříč různých místních vír.

Družina zůstává v kukuřičných polích, kde táboří a nadále se snaží vyhnout městu. Stráví noc na blátě, kdy je v noci zastihnou přívalové deště. Bergen zkoumá okolí a zjišťuje, že se kolem okraje hvozdu pohybuje kyklop polobůh, jenž se snaží takto družinu zahnat. 

Ekatěrina a zbytek družiny se nepohodla na dalším postupu s Bergenem a rozhodli se jednat bez jeho svolení. Odchází tedy do města, kde v místním hostinci potkávají Al-hazreda. 

V hostinci družina poskytne alibi jednomu chlapci na útěku před strážnými, a tak jej zachrání před jistým zatčením. Od něj se dovídají, že je to člen řecké sítě (špión) a o třech bratrech kentaurech a jejich vesnicích. Také zjišťují, že nedaleko statku, kde původně tábořili, je osada Řeků, které vládne jeden z kentaurů.

Vilík s Connorem se vydali do elfí čtvrti, kde obdivovali krásu domků v korunách stromů, kde se dlouze snažili vylézt. Krom dobrého pití a obtěžování místní elfí krčmářky se nechali opít, Vilík omámit a usnuli s myšlenkou kvalitního sexu s elfí krčmářkou.

Nod, Al-Hazred, Ekatěrina se vydali do centra města. Cestou potkávají Stygíjského kněží, kterého sledují až k rozestavěnému chrámu pátého. Tam je jejich sledování přerušeno setkáním procházejících Finnových paladinů mířících ze správcova paláce.

Nod a Al-Hazred se rozhodují navštívit samotného správce a nechat se najmout. Tak se i děje a dostávají za úkol vyhledat a přinést náboženské relikvie, ukradené Řeky z venkovských chrámů.

Bergen sám odchází do vesnice, aby navštívil spojku Vanderskou a vyjednal s ní další postup. Při jeho návštěvě vesnice se dozvídá, že místní mnich byl odvlečen řeky do otroctví a není doporučeno se zde dále modlit k drakům. (Provokuje to Antické náboženství). 

Ve vesnici se zdrží přes noc a ráno znovu navštíví opuštěný kostel dračí víry. Nejspíše protože je kostel zpustošen a opuštěn, přijde Bergenovi na mysl smutek, jenž ho přinutí vyřknout osudnou motlitbu k drakům. Ve chvíli kdy je modlitba vyřčena, snese se na vesnici Antický boží hněv v podobě útoku Řeků s Minotaury. Došlo k několika zraněním místních obyvatel a poboření dračího kostela jako odplata za modlitbu. Bergen vědom si své chyby začal ošetřovat zraněné, aby alespoň tak trochu odčinil svou chybu.

Družina se vrací zpět do vesnice, kde se setkává s Bergenem a přes řeckého zvěda, kterého zachránili ve městě je jim umožněno cestovat do Antické osady pod vedením kentaura válečníka.

Při příchodu před palisádu osady, jsou předvedeni před stan kentaura. Kentaur naznačil, že bude mluvit jen s válečníkem sobě rovnému a vysmíval se Bergenovi. Bergen se rozhoduje jednat a vyzval k souboji velitele minotaurů z kentaurovi ochranky. Bohužel však v souboji neobstál a celá družina byla z osady vyhoštěna.

To si Bergen nechtěl nechat líbit a za pomocí kouzelných lektvarů se rychle dostal do kondice, aby mohl znovu vyzvat minotaura k souboji, než se také zhojí. Plán mu vyšel a před branami osady se znovu začal souboj, který tentokrát Bergen vyhrál.

Družina si získala potřebný respekt a vůdce vesnice jim dovolil se zde dovybavit a poskytl jim průvodce k další lesní vesnici na jezeře. Cestou družina narazí na driády, které bránili průchodu do vesnice. Po malé šarvátce je nakonec družina vpuštěna.

Když družina dorazila do jezerní vesnice, zjistila, že se vesnice nachází ve středu jezera ve hvozdu a je vystavena na plovoucích pontonech. Uvnitř vesnice se nachází Effeský palác a chrám společně s jeho nejváženějším šotkem Effesu. Vůdce vesnice je další z bratrů kentaurů, který jediný ze všech tří bratrů si válku nepřeje. 

Ukázalo se, že existuje Effeský symbol, který je ukryt na posvátném místě, chrámu vystavěného v hoře, který obsahuje několik pater, která jsou zasvěcena vždy jednomu z Antických bohů. Družina je poučena o místních poměrech, kdy bratr z předchozí vesnice vyznává boha války Área, a který zde má teď největší moc, díky Effeskému symbolu uloženého v Áresově patře. 

Družina se na vlastní pěst rozhodne, že oslabí Áreovu moc tím, že přinesou symbol zpět Effeskému šotkovi a po místních nákupech se vypravuje k jezernímu chrámu v hoře.

Dříve než dorazí ke vchodu do chrámu, musí hrdinové překonat dlouhé a příkré schodiště, které vede po úbočí hory. Okolí samotného schodiště je hlídáno (osídleno) harpiemi a goronami, které vetřelce nepřivítají zrovna přátelsky. Družina prchá do útrob chrámu před hejnem goron, kde své nejbližší pronásledovatele pobijí a ostatním se ztratí z dohledu.