Bouře

Autor: Awari 

Byla tma. Stála sama a srdce jí bušilo. Náhlý poryv větru jí odfoukl vlasy z obličeje a odkryl špičaté ucho. Zvedla hlavu a zhluboka se nadechla. Hřmot v dálce ohlašoval blížící se jarní bouři. Po tváři stekla první kapka... pak další... další... Začalo pršet.

Při prvním úderu hromu se rozeběhla. Bylo jedno kam, nebyl důvod se vracet. Hlavně co nejdál od ní, co nejdál od Proroctví. Jak jen jí to mohla udělat? Běžela mezi stromy a její běh se podobal tanci. Běžela jako by nikdy neměla zastavit. Běžela a její vzlyky zanikaly v bouři, která se už pohodlně umístila nad její rodnou vesnicí. Myšlenky se jí hlavou honily jedna za druhou... kořen! V poslední chvíli se zachytila větve stromu, aby ztlumila pád. Vzlykající se sesunula na kolena a zabořila prsty do hlíny. Proč ona? Čím si to zasloužila? Chce ji snad trestat? Otřela si slzy a na tváři ji zůstala šmouha hlíny.

Objevil se ten známý pocit, brnění po celé páteři. Ach ne, teď ne, pomyslela si a dala se znova do běhu. Proč vždycky v podobných situacích, kdy potřebuje zůstat sama sebou? Brnění začalo sílit a ona přidala na rychlosti. Vyběhla z lesa a zamířila vzhůru. Znala tohle místo dobře. Věděla, že po pár stech metrech kopec končí skalním převisem a dál je jen prázdno. Běžela dál, věděla, že dopadne...na všechny čtyři. Zpěv bouře protkl nelidský řev a na štěrku pod převisem měkce přistály tlapy.