Ekatěrina vypravuje. Meziquest v Eldebaru.

Oba hrdinové opouští město, aby se Vilík vyhnul posměchu. Chudina v Eldebaru není vítána.

Potkávají obchodníka, který jim nabízí přivýdělek v podobě zatykače na zloděje kentauří rasy jménem XXX. Za přivedení zločince jim slíbil odměnu.

Jako obvykle zamíří dobrodruhové rovnou do hostince a poptají se po hledaném kentaurovi. Shodou okolností tento kentaur sedí v hostinci u vedlejšího stolu a vyslechne jejich rozhovor s hostinským. Sám dobrodruhy osloví, ale nepředstaví se jim, aby zjistil, proč po něm pátrají. Ekatěrina s Vilíkem mají již vymyšlenou historku, že ztratili přátele na okraji lesa a potřebují stopaře. Podle jejich informací by kentaur měl být hraničář.

Kentaur jim nakonec po krátkém přemlouvání přislíbí pomoc a vydá se s nimi na údajné místo zmizení jejich přátel. Ovšem hraničář je zkušený a pár minutách stopování rozpozná, že z daného místa nevedou žádné stopy do lesa a začne tušit lest. Vilík, který čekal, až se jim podaří kentaura vylákat na místo, kde s ním budou sami, pohotově tasí dýku. Ekatěrina, která si s cizincem celou cestu povídala a je skeptická k nařčení, že je to zločinec, vyčkává. Po krátké výměně názorů, musí dobrodruhové s pravdou ven a vysvětí kentaurovi, o co tady jde. Ten je ze začátku rozčílen, ale protože to je dobrák od kosti, nakonec se nechá přesvědčit Ekatěrinou, že Vilík není zas tak nebezpečný a že to možná stojí za to jim říci svoji verzi příběhu.

Ukazuje se, že kentaur je obviněn neprávem a to především z toho důvodu, že věří v řecké bohy. A protože je synem místního duchovního a zároveň druida, je velmi hledanou osobou. Dobrodruhové se dozvídají, že dříve na tomto území panovalo mnohonábožeství, které dokonce garantovala sama protektorka Eldebarie, ale po návratu jejího bratra Eldebara do knížectví se ukazuje, že on tento výnos nedodržuje a všechna ostatní náboženství potlačuje. Ukazuje se, že Eldebar zneužil nově vydaný dekret, který se týká jižních provincií království, který byl výsledkem nastalé války Cesmínie a Edoru o Asyrské pevnosti a který stanovoval prosazování dračí víry a zároveň zakazoval šíření cizí víry (Páteho boha) z Cesmínie. Tento dekret mu posloužil k tomu, aby všechny věřící jiné víry a své nepřátele obvinil z kacířství a tím je vystrnadil z města. Které on považuje za vznešené město s jedinou a pravou vírou.

Po vysvětlení situace se dobrodruhové kentaurovi omluví a zároveň mu jako odškodnění nabídnou své služby. Kentaur moc dlouho neváhá a rozhodne se jejich nabídky využít. Svěří se jim, že jeho otec měl vizi, která se týká nedalekého kopce a budoucnosti zdejších obyvatel. Vizi jim popíše, což zarazí Vilíka, protože určité úseky se zcela shodují s jeho vizí, kterou měl u Jezerní paní. Svěří se s tím Ekatěrině a přesvědčí ji, že by se na to měli podívat, protože to bude zajisté důležité.

Dobrodruhové se vydají tedy na nedaleký kopec, kam je skrze les díky svým druidským schopnostem dovede Vilík. Po vynoření se z lesa se před nimi objeví polorozpadlá pevnost. Po jejím krátkém prozkoumání zjistí, že samotná pevnost je někým obývaná, protože v ohništi doutnají zbytky popela. Hned při vstupu do první místnosti narazí na překvapeného orka.

Po krátkém souboji, se jim podaří zvítězit a při prohledávání narazí na poklop, který ork pravděpodobně střežil. Oba se do něj spustí, jenže dole je čeká nemilé překvapení. Hned jak se jejich nohy dotknou podlahy sklepení, zaútočí na ně další dva skřeti. Vilík vyzbrojen nově nabitou orčí sekerou a kusy jeho zbroje se neohroženě vrhá do boje. Díky tomu poskytne Ekatěrině výhodu, aby mohla kouzlit. Společnými silami se nepřátel zbaví. Ovšem ještě nemají vyhráno, protože jak se ukazuje, hluk z boje přilákal další skřety, kteří zde rabovali hroby, čím rozhněvali místní obyvatelé, kteří zde byli uloženi k věčnému spánku.

Po tuhých bojích v podzemích katakombách nakonec dobrodruhové porazí všechny nemrtvé, duchy a znovu obživlé skřety.

Vilík jako první objeví skrytou místnost, kde je na oltáři vystavená modlitební dečka a jak už tomu tak bývá, je jí naprosto uchvácen, stejně jako dříve již královskou trpasličí sekerou, a ani na chvíli neváhá a chce si ji prohlédnout z blízka. Bohužel překročí neviditelnou bariéru, která ho zasáhne kouzlem a to ho stojí život.

Zoufalá Ekatěrina hledá zdroj útoku a nachází jej v rakvi hlavního mnicha, kterého kouzly usmrtí a běží na pomoc svému příteli. Jak se zdá, žádný léčivý lektvar a ani mast Vilíkovi nepomáhá, a tak vezme přítelovo tělo a zabalí modlitební kobereček a vydá se hledat kentaura, který by snad mohl pomoci Vilíkovi.

Jenže sama se v lese nevyzná a netrvá to dlouho a brzo se ztratí a navíc má v parách vlky, kteří větří čerstvou krev.

Nakonec ji z prekérní situace pomůže obr, na kterého nečekaně narazí a před kterým se ze začátku snaží prchat. Ukázalo se, že jim ho kentaur poslal jako pomoc.

Obr je oba odnese ke kentaurovi a jeho otci, který za odměnu, že mu Ekatěrina donesla modlitební kobereček, oživí Vilíka. Oběma dobrodruhům poděkuje a odmění se jim vzácnými předměty a poskytne jim informace o jeho dalších synech na jihu, kteří by jim mohli pomoci v dalším dobrodružství, které je teprve čeká. Osvobozená pevnost se bude všem pronásledovaným věřícím hodit jako útočiště a bezpečná základna.

Poté se oba vracejí zpět do Eldebaru k družině, protože je Vilík už dostatečně oděn tak, aby se mohl pohybovat po městě.