Hlad

Autor: Awari

Běžela bezhlavě lesem až dorazila k velkému vodopádu. Zuřivě ze sebe škubala zbytky šatu. Rozběhla se, minula vodopád, vesnici... Běžela až do úmoru. Nevěděla kam, hlavně co nejdál. Jediné, co jí zbývalo, byl útěk.

Probudila se nahá na okraji louky. V dálce se páslo stádo krav a jejich telata. Vzpomínka na uplynulou noc jí projela jako nůž. Přes hradbu řas se protlačily slzy a zhroutila se zpátky na zem. Pláč se po chvíli změnil v kňourání, váhavě se postavila na všechny čtyři a vztek a pocit beznaděje jí dodal chuť zabíjet. Při pohledu na stále ještě se pasoucí stádo dostala chuť lovit. Bojovala s touhou rozběhnout se a nasytit se čerstvý masem a teplou krví. Poslední myšlenka odporu byla zapuzena a ve své zvířecí podobě se přikrčila do trávy. Pozorovala a zkoumala stádo, mladé skotačivé tele bylo jasný cíl.

Plazila se travou, měkce našlapovala a ve vhodném okamžiku vyrazila, oči zahalené rudou mlhou. Stádo si na poslední chvíli všimlo nebezpečí a v hromadném zmatku se dalo na útěk. Běžela podél stáda a blížila se k vytyčenému cíli. Při pohledu na kořist se jí sbíhaly sliny a vzdálenost se zmenšovala. Už jen kousek. Svaly se napjaly k poslednímu skoku a ona letěla vzduchem. Zahlédla vyděšené oči zvířete a pevně se zakousla. Tele ztratilo rovnováhu a z milostné dvojice bojující na život a na smrt se stala kutálející se koule. Sevřela čelisti o to silněji a cítila, jak jí teplá krev vtéká do tlamy.

Tele naposledy zahrabalo nohama. S chutí se zakousla a rvala šlachy a maso, zatímco stádo mizelo v dáli. Neměla dost, ne, nelovila pro maso. Potřebovala vybít svůj vztek, chtěla ještě. Mršinu zanechala v trávě a vydala se dál.