Hlasy Severního hvozdu

Corridan se odpoutala od rodinného stromu, když se za jejími zády zjevil otec. "Co tady děláš? Teď, v tento okamžik, když byla vyhlášena válka Cesmínii, kdy se máš věnovat králi a těm nebohým duším, které jsi sem svým neuváženým jednáním přivedla, se snad snažíš kontaktovat Cesmířany!"

Elfka s sebou trhla, otce zde nečekala. Nebyla si jistá, jak velkou moc nad ním a jeho chováním má Dinnis, a rozhodla se lhát. "Byla jsem se projít v zahradách, za posledních pár hodin se toho stalo příliš a chtěla jsem si utřídit myšlenky." Byla již unavena otcovými výčitkami, kterými ji častoval pokaždé, když se viděli. Připadalo jí, že v něm nikdy nenajde zastání a ať udělá cokoli, otec na to bude pohlížet negativně. "Nebo se tu snad schováváš před zraky těch nebohých elfů?" pohlédl na ni úkosem Orkann a k jeho překvapení bylo jedinou odpovědí jeho dcery pohrdavé unavené odfrknutí.

Elf sevřel pevně rty a tvář mu zkameněla. "Často jsem si říkával, jestli jsem na tebe po smrti tvé matky nebyl příliš tvrdý." zašeptal. "Avšak tvá zpupnost mě utvrzuje v tom, že jsem tě jen zbytečně šetřil. Příliš mnoho času trávíš mezi lidmi, daleko od svých lidí a své rodiny. Namísto snahy o sjednocení naší rasy se ji snažíš rozdělit. V tom tvém Vaerdaloonu se ředí naše krev s barbarskou krví lidí a ty to jen podporuješ. Jsi špatná elfka, a stejně tak špatná matka. Která žena porodí dítě a nestará se o něj? Která elfka opustí svou rodinu proto, aby trajdala po světě a starala se o cizí záležitosti, když je jí potřeba doma? Ale snad nejhorší, Corridan, jsi dcera. Vlastní hloupostí jsi přivedla na náš les zkázu v podobě tisíce hladových elfských krků. V nebezpečí jsi uvrhla dokonce našeho krále!" pronesl pevným chladným hlasem. "Uvrhla jsi na náš rod hanbu a naše jméno bylo navždy pošpiněno. A místo abys byla pokorná a snažila se napravit své skutky, snažíš se spojit s Cesmířany. Vrahy, kteří usilují o život našeho krále, a do očí mi lžeš!" to už Orkann křičel, ptáci v keřích začali švitořit a okolní stromy začaly ševelit. Půda pod jejíma nohama se začala třást a z hlíny vyrazily ostré šlahouny, obmotaly její zápěstí a vytáhly ji za ně do výšky. Kořeny rodinného stromu se se zapraštěním zvedly a pevně ji svázaly nohy v kotnících. "Budeš přemýšlet o svých činech. Doufej, že se mezitím podaří králi navrátit se zpět na Horu, aniž by mu bylo ublíženo." pronesl již tiše Orkann na odchodu a hořkost z jeho hlasu doslova prýštila.

...ševelí stromy Severního hvozdu.